Jak už číslo v názvu napovídá, jubilejní desátý ročník sjezdového závodu proběhl na konci prázdnin na Valašsku, a tak mě nezbývá nic jiného, než zavzpomínat, jak celá akce probíhala. Závod, který je takovým ukončením cyklistické sezóny je dlouholetou tradicí pro hobby ale i profesionální jezdce. Jako každý rok je závod na velmi komplexní trati v místním údolí Babínek. Pojďme si však říct, jak se letošní ročník z mého pohledu vydařil.
Začalo to jako punk?
Prvotně si pojďme říct něco k historii závodu. Jako všechny začátky bajkových akcí, tak i demo dh vzniklo spontánně a někdy až nevědomky či špatnými kroky. Proto v tom trošku vidím punk, který k té době patřil. Začalo to jako klasické ježdění a hecování s kamarády na těžší překážky nebo zdolávání protivníků na trati, až se z toho nakonec vyklubal ostrý závod, lokty na lokty, který se rok od roku posouval kupředu.
První ročníky se závodilo v dual slalomu, který byl v té době velmi atraktivní a pro jezdce i diváka měl ten správný říz a adrenalin. Pro ty, kteří o dual slalomu nic nevědí, tak se jedná o disciplínu, která je známá i na lyžích nebo snowboardech, kde 2 jezdci vystartují na signál a rychlejší jezdec postupuje přes takzvaného vyřazovacího pavouka až do finále. Při tomto typu závodu je zajímavé stupňování výkonů, kdy se proti sobě utkají ti nejlepší jezdci a do finálových jízd tomu dají všechno. Pár let po prvních závodech se však dual přesunul do pozadí a přišel na scénu velmi oblíbený sjezd / Downhill.
Trať
Aktuálně se tedy závodí ve sjezdu, kde rozhoduje nejrychlejší čas tratě. Trať za celou dekádu poznala spoustu změn a vylepšení, která díky patronovi a bráchovi Honzovi získala závodní parametry. Na trati uvidíte spoustu velkých dřevěných skoků, technických zatáček a nebezpečných průjezdů. To vše je ale uzpůsobeno a připraveno pro všechny kategorie a výhodou je, že nebezpečnější prvky se dají objet. Samozřejmě pády a zranění se nevyhnout ani těm nejzkušenějším, ale s tím už člověk tak počítá. Časy se pohybují pod 2 minuty a závodník se na trať musí vydat velmi koncentrovaný a soustředěný.
Den D
Na Valašsko jsem dojel v pátek, den před závodem, kdy odpoledne startoval oficiální trénink. Musím říct, že počasí všem opravdu přálo a po celý víkend svítilo sluníčko. V minulých letech jsem se měl možnost zúčastnit a nutno zmínit, nejhorší není celou trasu sjet, ale hlavně vytlačit kolo do prudkého kopce. Pokud je vedro, tak se člověk pořádně zapotí, pokud naopak prší, tak je vše velmi kluzké. Pátek byl ale ve znamení prašných pasáží a přívětivých teplot na krátký rukáv.
Sobotní ráno se před začátkem vše zkoušelo, chystalo a ladily se poslední detaily, aby vše proběhlo na jedničku. Výhodou a taky značným ulehčením bylo občerstvení v pojízdném stánku, které jako každý rok zajišťovali věrní a dlouholetí kamarádi Katka a Pepa. Za to jim tímto děkujeme. Jakmile bylo připraveno zázemí, přichystala se časomíra a mohlo se začít závodit.
Výsledky
Po tréninku a registraci následoval závod. Do něj se bezhlavě pustilo přes 46 jezdců, kteří se rvali ve 3 kategoriích. Kluci do osmnácti let závodili v kategorii střelci, od 18 let výše pak muži a poslední byla kategorie žen.
Za střelce musím vyseknout poklonu našemu reprezentantovi Kryštofovi Hůšťovi z týmu Planet Bikes racing team, který se se svým časem 01:11:79 ujal vedení. Pro Kryštofa to byla první návštěva závodu a jak jsme viděli, celý závodní den si velmi pochvaloval.
U mužů byly výkony v první desítce velmi vyrovnané. Nakonec se povedla nejlepší jízda Vladimírovi Srněnskému, který trať zdolal za 01:09:79. Domácí jezdec Martin Hájek skončil na 2. místě a 3. místo patřilo stálici Radimu Novosadovi.
Poslední kategorií byla ženská, kde po dlouhé závodní pauze zapříčiněné zraněním dominovala Markéta Barabášová. I zde je nutno podotknout, že všem holkám patří velký obdiv, i když tato kategorie není tak obsazená jako mužská. To však nemění nic na tom, že jsme mohli na závodě přivítat mladičkou Markétu Minarčíkovou, která se s tratí porvala statečně a dokončila ji na 2. místě.
This is the end? No, way!
Po závodě proběhlo slavnostní vyhlášení a pak již panovala uvolněná atmosféra. Jezdit se ale nepřestávalo. Tradicí závodu je takzvaný vláček, kde se všichni jezdci seřadí před největším skokem v poslední sekci trati a rozjíždí se na skok s minimálními rozestupy. Takové akrobatické číslo je divácky atraktivní a pro jezdce i velmi motivační, protože je diváci hecují k neskutečným výkonům. Abychom zavzpomínali i na kořeny závodu, tak se závodilo i v dual slalomu, kde si mohli všichni vyzkoušet improvizovanou trať postavenou jezdci. V areálu závodu je i překážka s rampou na větší triky, a tak jsme mohli být svědky salta vzad neboli backflipu a dalších triků od samotných jezdů. Sportovní výkony zakončil spontánní závod motorek do vrchu, kde se jezdci po odmávnutí praporku vydali za rachotu motorů k hornímu kraji lesa. Jak jsem zmiňoval, jednalo se o spontánní akci, tudíž se závodilo jen o svou čest.
Co však na výkonnostních závodech jako cross country nebo maratony neuvidíte, je velká afterparty. V souznění s přírodou se rozdělal táborák, hrálo se na kytaru, ale na konci nechyběl ani DJ, kde se po zaslouženém dni uzavřela závodní sezóna 2023.
Závěrem bych chtěl dodat jen to, že velký obdiv patří organizátorovi a bráchovi Honzovi, který akci posouvá každým rokem velmi dopředu a obětuje spoustu času, bez kterého by to nešlo. Je to ale samozřejmě o všech lidech, našich rodičích, sponzorech a dalších, kteří se zapojují, aby se vůbec mohla celá akce uskutečnit. Za to jim patří velké díky. Z minulosti sám vím, kolik to celé stojí sil a jsem rád že má závod následovatele, který jej bude prezentovat i v budoucnu. Tak brzy na shledanou na dalším ročníku demo DH.
Celou fotogalerii najdete zde.
